Cvičit agility může každý pes, pokud je to zvířátko zdravé a motivovatelné (odměnou, hračkou nebo pamlskem, to už je jedno). Je úplně jedno, kolik je pejskovi let, jestli má nebo nemá průkaz původu a také nezáleží na tom, je-li to pes nebo fena. Jsou samozřejmě plemena a jedinci k výcviku agility vhodnější, existují i pejsci, které lze označit za méně vhodné. Například bude-li cvičit anglický baset, i když zdravím prolezlý, nikdy nebude moci intenzivně trénovat a závodit, prostě z důvodu fyzických dispozic, či spíš indispozic. Najde se samozřejmě mnoho dalších plemen, která nelze označit za vhodná k výcviku agility, přesto nikdo netvrdí, že tuto kynologickou disciplýnu nemohou provozovat. Vždy záleží na přístupu konkrétního jedince a je čistě na psovodovi, aby svého čtyřnohého kamaráda nadměrně nepřetěžoval. Prostě četnost cvičení, jeho délku a náročnost je nutné přizpůsobit psovi, se kterým pracujeme. Každý pes je jiný co do temperamentu a kondice, záleží také samozřejmě hodně na jeho věku.

Častým dotazem bývá, kdy je vhodné s pejskem výcvik začít, případně nevadí-li, že je zvířátko již starší. Začít se dá opravdu kdykoliv. Pokud začínáme cvičit se štěňetem, vypadá trénink jinak, než s pejskem dospělým, i když jsou oba začátečníci a dosud nemají s agility žádné zkušenosti. Štěňata jsou citlivější, výcvik musí být veden pouze a jedině hravou formou, nenásilně (to platí samozřejmě i u psů dospělých), tréninkové lekce musí být u štěňat kratší, než u zvířat psychicky dozrálých. Pokud se jedná o pejsky malých plemen, ti mohou na cvičiště začít docházet již ve věku čtyř měsíců, velká plemena o něco málo později, tak kolem půl roku věku. První seznamování se cvičištěm, ostatními pejsky a postupně i s překážkami probíhá pozvolna, v těchto okamžicích jde hlavně o to, aby se zvířátko nebálo a aby si zvykalo na práci s pánem. V tomhle stadiu se celkem ještě nedá mluvit o výcviku, jde spíš o socializaci. Štěně by za několik prvních návštěv mělo poznat, že pohyb mezi překážkami je nějaká nová hra, že udělá pánečkovi radost,když se propasíruje tunelem nebo překoná tu strašně vysokou kladinu, a že se nemusí bát ostatních lidí a psů na cvičáku.

Důležitým a nutným předpokladem pro to, aby pejsek mohl začít trénovat agility, je poslušnost. Nemyslím nějaký vysoký stupeň uposlušnění, vůbec ne, není nutné mít se psem složeny zkoušky z výkonu, ale celkem logicky musí pejsek mít aspoň základní minimum. Musí přijít na zavolání, měl by se umět na povel posadit a chvilku vydržet v odložení. Je jasné, že se psem, který uteče, kdykoli je poštěný z vodítka, se toho mnoho nacvičit nedá.

Takže závěrem:

• Agility může dělat opravdu každý pejsek, pokud je zdravý a má o cvičení zájem.
• Nejdůležitější je vést trénink formou hry, nenásilně, je nutné pejska hodně chválit.
• Nikdy nezapomínejte na to, že pes pouze plní vaše povely, a pokud ty jsou špatně zadané, pes prostě nesplní to, co chcete, ale není to jeho chyba, pouze vaše.
• Je důležité odhadnout, jak často a jak dlouho váš pejsek může cvičit, aby nebyl nadměrně přetěžován. Nejde ani tak o fyzickou stránku, výcvik je namáhavý spíše z hlediska
• psychiky a soustředění. To, jak má být trénink dlouhý a jak často cvičit, by vám měl poradit instruktor na cvičišti.
• Agility může samozřejmě dělat i jakýkoliv psovod, stejně jako u psů, ani u lidí nezáleží na věku, pohlaví či rodokmenu.